Měsíční archiv: Červenec 2020

Našel si vlastní cestu a to doslova. Když 20-letému Řekovi Kleonovi Papadimitriovi, který studuje ve Skotsku, zrušili všechny lety domů do Atén, vzal osud do svých rukou. Nasedl na kolo a vydal se na téměř 4 tisíce dlouhou cestu domů, informuje portál CNN.

Dobrovolníkům na jihu Čech se v rámci kampaně Stop sečení srnčat podařilo letos na jaře zachránit dvakrát víc mláďat než minulý rok. Do činnosti se zapojilo také dvakrát více lidí.

Má teprve 6 roků a už je obrovským hridnou. Bridger Walker z Wyomingu před pár dny riskoval život, aby zachránil svoji malou sestřičku. Ve chvíli, kdy Bridger zpozoroval, že se na dívenku pes chystá zaútočit, neváhal a odvážně zasáhl.

Po několika měsících v karanténě, kdy domov pro seniory v severním Londýně nesměl nikdo navštívit, dostal koordinátor aktivit skvělý nápad, jak oživit atmosféru. Robert Speker se rozhodl využít toho, že rád fotí, a vymyslel, že s důchodci vytvoří kopie přebalů ikonických alb.

Bylo mu 8 let a život se mu otočil vzhůru nohama. Rodinu opustila matka a jeho otec zůstal na své dva syny sám.

Mary Daniel chodila každý den navštěvovat svého 66letého nemocného manžela Steva do floridského pečovatelského domu. Jenže koronavir je rozdělil. Tři měsíce byli manželé bez sebe a tak se Mary rozhodla, že to vezme do svých rukou, doslova. Vzala práci pomocné síly v kuchyni, aby svého muže, který trpí Alzheimerovou chorobou, mohla znovu vídat.

V hlavním městě Holandska se už nedokázali dívat na to, jak lidé hází odpadky vedle košů. Přišli s jednoduchým experimentem, který by mohl tento problém vyřešit. Všechno je to v rukou lidí, uvádí portál The Guardian.

Starší lidé jsou vždy šťastní, když si jejich děti, případně vnoučata, najdou čas a navštíví je. Příkladem je babička, kterou navštívila dcera a přinesla jí milé překvapení. Babička rozbalovala dárek a nedokázala uvěřit vlastním očím. Na jedné straně polštáře byla fotka jejího zesnulého manžela a na té druhé byl jejich společný obrázek. Její upřímná reakce dojala tisíce lidí po celém světě. Je důkazem, že ke štěstí stačí málo.

Organizátoři prestižního mezinárodního horolezeckého ocenění Zlatý cepín publikovali seznam nejhodnotnějších výstupů roku 2019. Cena ohodnocuje „inovativní výstupy v alpském stylu, bez použití vrtaného vybavení“.

Když se v roce 2014 manželé Anglice a Mikael ze Švédska dozvěděli, že čekají miminko, byli štěstím bez sebe. Ve 20. týdnu těhotenství je však zasáhla drtivá zpráva. Dozvěděli se, že jejich dcera Penny se narodí s fibulární hemimelií. Jde o vzácnou vrozenou chorobu, jejíž podstatou je částečná nebo úplná absence fibulární (lýtkové) kosti v končetině. Manželé se báli, že jejich dcerka nebude kvůli diagnóze žít šťastný život. „Nejdřív jsem se cítila zdevastovaná, protože jsem nevěděla nic o jejím stavu. Nebyla jsem si jistá, zda ji někdy uvidím usmívat se a užívat si života,“ řekla Angelica pro britský deník Daily Mail. Penny se narodila v prosinci s deformací levé nohy. Hned po narození ji lékaři začali léčit. Cvičili s ní a na nožku jí dívali obklady. Nic nepomáhalo. Když měla Penny jen 13 měsíců, před rodiči stálo těžké rozhodnutí. A to byla amputace. Rodiče přiznali, že první dny po operaci pro ně byly velmi těžké. „Prvních pár nocí v nemocnici bylo velmi těžkých. Měla jen 13 měsíců, takže jsem se jí nemohla zeptat, zda má bolesti. Na začátku to bylo složité, ale po třech dnech už byla Penny opět sama sebou,“ vzpomínala Angelica. Před maličkou Penny tak byla další obrovská výzva. Musela se naučit chodit s protézou. Naštěstí se rychle přizpůsobila a dokázala to už 8 týdnů po operaci. Z hendikepu vytvořila součást svého života a na protézu je velmi hrdá. Sama dokonce říká, že je stejná jako ostatní děti. „Narodila se jako šťastné dítě. Každý den ji povzbuzuje, aby věřila sama sobě. Ale ona nás o životě naučila mnohem víc,“ řekla hrdá maminka a dodala. „Naučila mě, že být odlišný, je dobrá věc a že bych se za to neměla stydět. A také to, že pozitivní přístup pramení z bezpečného prostředí a milující rodiny.“ Rodiče měli na začátku o svoji dcerou velké obavy. Ale každý den se Penny směje od ucha k uchu, běhá a skáče. Dokonce se naučila jezdit na kole. Penny se stala velkou inspirací nejen pro hendikepov