Jsme manželé, kteří se přesně před rokem rozhodli dát výpověď v práci a vyrazit na cestu kolem světa. Sbalili jsme si dva velké batohy potřebných a samozřejmě nepotřebných věcí. Rozloučili se s rodinou a přáteli a odletěli jsme do Portugalska. Odtud jsme to přes Španělsko, Itálii, Albánii, Makedonii a Bulharsko vzali do Turecka, kde nás čekal let do Indie. Všechny cesty a dobrodružství nijak extra neplánujeme a děláme to, co zrovna chceme. V Indii jsme si pořídili velkou motorku, kterou jsme projeli zemi od západu na východ. Zastavili jsme se i v Nepálu. Tam jsme podnikli výlet kolem Annapuren, což byl asi největší zážitek. Na východě Indie jsme motorku prodali a opět jsme začali stopovat skrz Myanmar a Thajsko do Laosu. To už se ale situace tady začala zostřovat. Začali zavírat hranice okolo, a tak jsme se rozhodli vrátit do Thajska, odkud teď píšeme.

A jaké to je, cestovat takhle ve dvou, když jste v podstatě 24 hodin denně spolu? Co se u nás změnilo? A jak se posunul náš vztah?

Mnoho lidí si myslí, že cestovat v páru je jednoduché a mnoho lidí si myslí, že je to nemožné (většinou páry). Není to ani jednoduché, ani nemožné.

Nedostanete se k místním, protože si vystačíte spolu. Nezlepšíte si tak rychle jazyk, protože si máte s kým popovídat. Při stopování nemůžete využívat legálně kamiony, protože mají oficiálně jen jedno místo. Na druhou stranu máte s sebou vždy někoho, na koho se můžete spolehnout. Když máte špatný den, je tu vždy někdo, kdo Vás podrží. Vlastně máte s sebou určitou jistotu toho, že ať se děje, co se děje, tak vždy máte podporu. Ano, lezeme si na nervy a máme své dny, ale ve směs vždy najdeme nějaké řešení a dokážeme se podržet v jakékoliv situaci.

Jak to začalo?

Na začátku cesty v nás panovala nervozita. Kde budeme spát, co budeme dělat a co budeme jíst? Tyhle otázky si klademe dodnes, ale s úplně jiným rázem. Ze začátku to byl hlavně strach, teď je to spíše vzrušení. Na začátku cesty jsme hodně řešili to, jak využijeme sociální sítě a kolik lidí nás sleduje.

Postupem času to ale opadlo a teď už sdílíme věci hlavně pro přátele.

Proč bychom se měli honit za zážitky a místy, která vlastně ani nepotřebujeme vidět? Raději se usadíme někde, kde si vytvoříme nové přátelé a něco po sobě zanecháme. Přístup k pomoci ostatním se také hodně změnil. Ze začátku jsme hledali nějaké dobrovolnictví online. Dopředu jsme si domluvili, co budeme dělat, co za to dostaneme a jak dlouho to bude trvat. Bylo to hlavně o tom, abychom ušetřili za stravu a ubytování. Na tom není nic špatného, protože stále dobrovolně někomu pomáháte.

Teď to necháváme spíše na náhodě a víc nás to baví. Po cestě vždy potkáme někoho, kdo opravdu potřebuje pomoc a tomu pomůžeme bez toho, aniž bychom věděli, zda za to něco dostaneme (na čemž vlastně ani nezáleží). Pocit toho, že jsme někomu mohli změnit alespoň kus života, je totiž pro nás největší odměnou (ale to jídlo většinou dostaneme). A v neposlední řadě nelpíme tolik na materiálních věcech. Na cestě totiž zjistíte, že toho moc nepotřebujete. Pár triček a dvoje kalhoty stačí na celou dobu.

Vztah manželů na cestách!

Náš vztah se neustále posouvá. Ze začátku to byl vztah hodně založený na klasických konceptech. Ty jsi moje manželka a ty jsi můj manžel, což se rovnalo větám: já Tě vlastním a já vlastním Tebe. I když jsme si to úplně neuvědomovali, tak byl vztah založen na žárlivosti. Často jsme se hádali kvůli maličkostem. Já chtěl utrácet za tohle, Eliška zase za tamto. Tahle fáze trvala celkem dlouho, ale postupně se hodně zlepšovala. Výrazná změna přišla po čase v Bodhgaya (místo Buddhovo osvícení), kde se náš vztah začal měnit v „já tě podpořím“. Uvědomili jsme si, že je mnohem lepší se navzájem podporovat ve věcech, které nás dělají šťastnými a neřešit maličkosti. Začali jsme si spolu povídat o tom, co nás dělá šťastné, abychom to tomu druhému mohli dát. Stále máme chvilky, kdy bychom se radši ani neviděli, ale jsou krátké a zřídka.

Co bychom tedy rádi doporučili i Vám a je to věc, kterou se snažíme šířit všude? Uvědomte si, co nás všechny bytosti spojuje – chceme být šťastní. Kdokoliv a cokoliv dělá, dělá pouze proto, aby byl šťastný. Ve chvíli, kdy tohle pochopíme, tak nás většina situací nevyvede z míry a my se budeme soustředit na to, abychom ostatní podpořili.

Pokud byste se náhodou chtěli přidat k přátelům, co se o nás zajímají, pak můžete využít jednu z těchto forem:

www.facebook.com/happyteamtravelblog

www.instagram.com/happy_team_travel_blog

www.cestolet.cz/cestovatel/kubajsvajda

Komentáře

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno