„Když se zeptáte dítěte v Evropě, co by si přalo, touží být youtuberem. V Ekvádoru si přeje mít bydlení, do kterého neprší nebo jídlo pro svou rodinu. Tady se dítě snaží přežít, v Evropě se naučit žít.“ Serena s Tomášem odjeli do Ekvádoru pracovat s dětmi a zažili opravdový kulturní šok!                                                                

Zdroj: Isnatgram/ alternative_seekers

Proč se dva mladí lidé rozhodnou opustit svůj “pohodlný“ život a odjedou dobrovolničit na druhý konec světa?

Náš všední život nás jednoduše nenaplňoval. Chtěli jsme poznat svět, lidi v něm a poznat sami sebe – nasát jinou kulturu a objevit nové životní směry. Žít nezištně a pro druhé, být pokorní a mít otevřenou mysl všem a všemu. Chceme si sami vybrat to, jak budeme žít.

Jak vůbec vypadá ta praktická část? Od okamžiku, kdy se člověk rozhodne odjet na misi…. po to, kdy reálně stojí na letišti?

Je to velmi náročné. Už jen to, že člověk musí najít správnou nadaci. Když jsme prošli pohovorem, začalo vyřizování věcí – nejdříve vízum a pojištění. Museli jsme taky napsat plnou moc, zajít si na všechny běžné zdravotní prohlídky a nechat se očkovat. S tím souvisí i odhlášení z českého zdravotnictví. Pak přišlo na řadu skenování všech důležitý dokumentů a hledání co nejlevnější letenky. Museli jsme dokoupit potřebné věci – třeba jako zámek nebo tajná kapsa. Našetřili jsme si dostatek peněz a ukončili vše, co je potřeba – zaměstnání, studium, nájem. Pak jsme si jeli pro víza na ekvádorskou ambasádu do Berlína, sbalili se, rozloučili se s rodinami a z Michova odletěli.

 Jaké byly Vaše představy o Ekvádoru?

Naše představy byly – chaos, hudba a tanec, chudoba a všude přítomná korupce, nevzdělanost, indiánská kultura, ale také nebezpečí.  Těšili jsme se na přírodu, na džungli, oceán, Andy. Lidé emotivní, bezprostřední a srdeční.

Mise Ekvádor

 Jaká je nakonec realita?

Většinou se naše představy setkaly s realitou. Velké překvapením je pro nás to, kam všude tady zasahuje Americká kultura. Povrchnost hluboko zasahuje do všech sfér života. Doufali jsme, že poznáme více samostatnou kulturu, byli jsme naivní.

Jaké byly začátky?

Náročné. Po příjezdu jsme se dozvěděli, že ven můžeme chodit pouze za světla ve dvou. Další věc byla, že jsme u sebe museli mít peníze pro případné okradení. Tady doslova funguje – radši peníze, než život. Jsme jediní běloši ve 40 000 městě v nejchudší části už tak chudého Ekvádoru. Stali jsme se středem pozornosti v negativním slova smyslu.  

Další věc byla, že jsme se museli začlenit do španělsky mluvící nadace s 60ti dětmi, kterým jsme nerozuměli ani slovo. Zažili jsme kulturní šok se vším všudy.

 Jaká je Vaše náplň dne?

Den tu začíná v 10h. Děti chodí ve dvou vlnách – starší děti (12+) chodí dopoledne a mladší (4+) odpoledne. 

Naší hlavní náplní je poskytování stravy dětem – teplý oběd. Také mívají s dětmi různé kroužky, kreativní, pohybový, učíme je angličtinu. Nebo si s dětmi hrajeme a děláme s nimi úkoly do školy. Nadace se zavírá v 16h, ale naše práce tím nekončí. Jezdíme buď do rodin, nebo do nemocnic. Taky pracujeme v administrativě a propagaci. Když máme volno, věnujeme čas cestování a sami sobě.

Zdroj: Instagram/ alternative_seekers

Jak se vyrovnáváte s pohledem na jedny z nejchudších dětí na světě?

Člověk se musí smířit s tím, že je tu hodně věcí, které prostě nemůže změnit. Věci, které jsou z našeho pohledu opravdu nepochopitelné a špatně. Co můžeme dělat, je pracovat s prostorem, který máme a pokusit se dát dětem naději.

Jací jsou v Ekvádoru vlastně lidé?

Tohle je hrozně těžká otázka, na kterou nemáme jasnou odpověď. Jsou tu velké rozdíly  v různých sociálních vrstvách, když se bavíme o mentalitě. Obrovský je tu rozdíl dobrých a zlých lidí. Buď jsou srdeční a přátelští nebo opravdu zlí. Obecně….. jsou slušní, nedochvilní, bezprostřední, nesystematičtí, hluční, milovníci hudby a tance.

 Jsou tam děti vděčnější?

Ano, ke štěstí jim stačí méně než nám. Takže v tomhle smyslu jsou vděčnější. Jsou rádi za pozornost nebo jakoukoliv aktivitu, kterou vymyslíme. Život těch dětí je tady velmi tvrdý. Bohužel  i tady se najdou děti, které nejsou vděčné a které si neváží ničeho. V situaci, kdy dostanou něco zdarma nebo se jím něco půjčí, mají tendenci toho zneužít – např.: ukradnou hračku z nadace …

 Jaký je rozdíl mezi dětmi z Ekvádoru a těmi Evropskými?

Asi úplně ve všem krom toho, že to jsou děti. České děti jsou opečovávané, vkládají se do nich nemalé naděje, hledí se do jejich budoucnosti a mají lepší startovní i životní pozici. V Evropě jsou často tím nejdůležitějším v životě rodiče.

 Oproti tomu ekvádorské dítě se rodí do rozvrácených rodin a hodnot,  kde má pomíjivou hodnotu. Žije se dneškem a nehledí se dopředu. Čas tráví na ulicích hledáním toho, co jim chybí v rodinách a to jsou opravdu smutné osudy. Setkáváme se často s tím, že rodiče neprojevují zájem o budoucnost svých dětí a vlastně ani o tu svou. Jejich největší nepřítel je jejich mentalita, ne chudoba.

Když se zeptáte dítěte v Evropě, co by jsi přalo, touží být youtuberem. V Ekvádoru si přeje mít bydlení, do kterého neprší nebo jídlo pro svou rodinu. Tady se dítě snaží přežít, v Evropě se naučit žít.“

Naplňuje Vás práci s dětmi?

Rozhodně ano a to v mnoha směrech. Děti jsou opravdové a každé je zcela jiné. S nimi se učíme znovu koukat se na svět dětskýma očima. Jsou nevyzpytatelné a to před nás staví každý den nové výzvy. Je to osvěžující oproti světu dospělích lidí.

Zdroj: Facebook/ Serena Šmejcká

Pocity

 Jak se změní člověku priority?

Jde o totální převrácení osobních hodnot – to co dříve bylo všechno, je teď banalita. Otevřeli se nám oči a srdce, získali jsme nadhled.  Vede to k poznání sebe sama, objevení vnitřní rovnováhy, a že nejvyšší radostí je láska, sdílení a okamžiky. Opravdu je možné tvořit realitu!

S čím se z Ekvádoru budete vracet?

 To je právě ono. Naše zkušenosti potvrdily naše myšlenky a pravděpodobně se vracet ještě nebudeme. Budeme totiž v našem dobrodružství pokračovat.
Objevili jsme alternativní životní směry – možnost vybrat si, jak budeme žít. Zmizel strach z nestability a nahradila ho svoboda. Pro nás je vrchol to všechno prožívat jako pár. Je to sice obohacující zkušenost, ale naše poslání se teprve klube.

Považujete rozhodnutí odjet za to dobré?

Považujeme to za nejlepší rozhodnutí v našem životě.

 Co na to okolí? Jak Vás vnímá?

Když jste v Ekvádoru běloch, jste pro ně automaticky bohatý američan – gringo. A to má z naší zkušenosti dva dopady. Buď na vás hledí s opovržením až nenávistí. A taky s možným úmyslem vás zneužít, nebo jsou zvědaví a chtějí se o to více družit a často i ukázat, že jsou dobří lidé. Teď jsme v situaci, kdy jsme si vzájemně na sebe zvykli. Cítíme se být součástí, ale musíme být pořád opatrní.

Měníte svět, kouzlíte úsměvy, děláte ho hezčí. Vnímáte to taky tak?

Neustále se bavíme o pozitivních i negativních dopadech našeho působení v nadaci. Je to tenký led a my se snažíme najít balanc a dobrovolničit zodpovědně.tzn. co nejméně narušovat místní kulturu a pečlivě vybírat, které hodnoty západního myšlení vnést do jejich života. Jsme na pozoru před vyvolaváním snů, které si jen těžko v jejich podmínkách dokáží splnit. Měli a máme naprostou snahu se Ekvádoru přizpůsobit, ale přitom přinést, tak potřebný vzruch, který jim dá naději a motivaci. Měníme světy jedinců a tím ho, doufáme, děláme lepší.

Dá se na to všechno, čím jste si oba dva prošli, prostě a jednoduše, podívat s Nadhledem?

Určitě, bez nadhledu bychom se tu buď zbláznili a nebo jeli hned domů.

Jejich dobrodružství sledujte na Instagramu: alternative_seekers

Serena Šmejká a Tomáš Fediuk.

Zdroj: Instagram/ alternative_seekers

Úvodní fotka: Instagram/ alternative_seekers

Předchozí článekProjekt Ocean Cleanup funguje. Úspěšně čistí oceán a chystá mnohem víc.
Další článekŽena vzbudila v obchodě obrovské pozdvižení. Tvrdila, že vyhrála sportku a všem platila nákup.Pak praskla pravda.

Komentáře

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno