Vše začalo 2. 2. 2020, odjezdem z naší domoviny. Jen s krosnou na zádech, s jednosměrnou letenkou, a bez jasného cíle.
První noc v Bangkoku jsem proplakala. Utěšoval mě můj manžel Ála. „Co bude? Co jsme to udělali?“ Napadalo mne to nejhorší. S takovou diagnózou, bez domova, bez majetku. „Zbláznili jsme se?“ Naštěstí utěšování zabralo a tak můžeme pokračovat. Bangkok nás nakonec mile překvapil. Není tak špinavý, jako jiná asijská města, co jsme viděli. Ani tak šílený, jak jsme četli. Navštívili jsme chrámy a rychle ochutnali všechna dostupná piva.
Ostrov Koh Chang: Milujeme přírodu, moře a klid bez turistů. Tento ostrov vše splňuje a pro nás je to ideální místo pro aklimatizaci. Půjčujeme motorku a po své ose objíždíme všechny pláže, vegan restaurace a vyhlídky na ostrově.
U mě se střídají nálady. „Asi se zblázním! Jsem docela v klidu. Bože, co jsme to udělali? Po pár pivech je ovšem vše perfektní a miluji svět!“ Aleš je tradičně nonstop v dobré náladě.
Už asi pátý den jsme dohadovali, jaký si dáme míchaný drink a vyhrál vždycky ten nejluxusnější, pivo! Nějak se nám od moře nechtělo a tak nás napadlo letět i do Střední Ameriky, protože jednoduše můžeme a to je úlet!
S nohama na zemi jsme se nakonec rozhodli, držet se plánu a odjet na 2 noci do Chiang Mai, což je město v severním Thajsku. Je vzdálené přes 1000km od ostrova Koh Chang. Zjistili jsme, že nám tyhle dlouhé přejezdy nedělají dobře. A to je fakt legrační, když nás teď nečeká vlastně nic jiného.
Úzkost!
Já prožívám asi stopadesátou úzkost, ale přesto všechno jsme dorazili do Chiang Mai. Kamkoliv jedeme, žhavíme telefony a hledáme informace o vegan restauracích. I když je město menší, stále to tady žije.
Jsme škudlilové, proto máme pokoj asi za 200Kč. A dokonce s bazénem! Sice se v něm nevykoupeme, ale opijeme se u něj s bandou Kanaďanů. Začínáme chápat historky o nich. Co nevydýchali?
Ano, slivovici!
Poznali jsme dva krajany, Vojtu a Lukáše a ten večer máme pivní meeting. Sešli jsme se kdesi v Beer baru a já po jednom hnusném pivu, za 180 báthů, šlápnu do kanálu a zvrtnu si kotník. Všechny ujistím, že se nic neděje. Sama tuším, že to bude průser! Už v noci se nemůžu dopajdat na záchod, modlím se, aby to bylo do rána dobré. „Tak nic, nepomohlo to.“
Octový zábal a jedem. Městečko Pai je ještě severněji, od Chiang Mai asi 130km. Na tohle místo se opravdu těšíme. Klid v horách, minimum turistů a hlavně příroda. Cesta trvala asi 4 hodin, jenže… polovinu cest tvořila esíčka v horách. Barva ve tvářích spolucestujících se měnila v zelenou, fialovou, červenou a to navíc umocňovalo řidičovy sebevražedné sklony.
Jsme tady, bože, děkuji!
Městečko Pai leží zhruba ve 2000 m.n.m. Tady v horách vás neprobudí hluk, ale 11° C po ránu. A to je docela šok, protože přes den je tady kolem 35 °C.
Objíždíme místní krásy, příroda je tu nádherná. Políčka v nekonečných kopcích, písečné kaňony, vodopády ve kterých se můžete vykoupat. Slunce tady zapadá za obrovské kopce a přitom hraje všemi barvami. Je tady hodně sucho a tak se v kopcích objevují požáry. Je to smutné, ale ta příroda si s tím dokáže poradit a nám to připadá až magické. Občas se dojímáme, že tohle máme možnost vidět, zažít. Večer je v městečku noční market. Kupa mini stánečků, především s jídlem a pitím. Ochutnáváme vše!
A je tu DŽUNGLE!
Největším zážitkem byl trek džunglí. Cesta trvala asi 5 hodin. Džungle plná pavouků, hadů a překrásných motýlů. Adrenalin! Tady se člověk prostě ztratit nechce….
Odměnou na konci je ledový vodopád, ve kterém se můžete vykoupat. Dokonalé místo. My jsme to absolvovali bez jídla a s minimem vody, což je nám dost podobné. Krávovina!
Moře tady není, ale koupat se můžete v řece, která teče údolím a kolem jsou jen políčka místních, opět nepopsatelná nádhera. Tedy jen do té doby, než zjistíte, že vás pokousalo asi tisíc mušek. A to i přes litry repelentu. Potkáváme se tu opět s Lukášem a Vojtou. Banda se rozrůstá o krásnou Ančí a sympaťáka Milana. „Už to snad nemůže být lepší,“ říkáme si.
V Pai jsme zůstali o dva dny déle, než byl původní plán. Myslím, že sem bychom se ještě rádi vrátili. Pomalu balíme a před námi den dlouhý přesun k hranicím další země. Míříme do Laosu. Po 20 dnech v Thajsku netrpělivě čekáme další dobrodružství.
Celkové skóre: nedoléčený výron kotníku, 1000 štípanců, noví přátelé a nekonečné množství zážitků, které nám už nikdo nevezme. Sbohem Thajsko. Myslím, že se brzy uvidíme.
Lucie & Ala @sellitandlive
