Česko dnes zasáhla velmi smutná zpráva. V pondělí 11. května zemřel po dlouhé nemoci Miloslav Stingl. Náčelník indiánů, spisovatel, obrovská osobnost. Mluvil sedmnácti jazyky a procestoval 150 zemí. Čestný náčelník indiánského kmene Kikapú (Kickapoo).
Většina tedy pana Stingla znala jako cestovatele a spisovatele, který vydal desítky úspěšných knih.
Ano.
Ale já jsem ho měla tu čest ho poznat jako člověka. Člověka s neobyčejně velkým srdcem. Při prvním setkání mi hned složil několik komplimentů, od velkých očí….až po krásné palce na nohou (měla jsem na sobě žabky).
Byl to ON, kdo byl nejdůležitějším hostem na křtu mé knihy. Byl to ON, kdo mi nadšeně křičel do telefonu, že se mu rukopis líbí. A byl to ON, kdo knihu držel, když jsme ji křtili slivovicí.
Pan doktor Miloslav Stingl.
Člověk, který se nikdy nevzdal, který se pořád usmíval. Který měl paměť slona. Nikdy nezapomněl na mé narozeniny a svátek. Chodili jsme spolu na svíčkovou s deseti knedlama. Cpali jsme se tak, až jsme měli boule za ušima. Vždy mi pochválil mé oči a prsty na nohou.
Sliboval mi, že za mnou bude ještě běhat. Že bude mým ženichem, špásoval se mnou a dělal si srandičky. Bavili jsme se o jeho cestách, o životě. Nikdy nezapomněl připomenout to, co se mu na mně líbí.
Vždy pro mě měl slova útěchy, podpory a pomoci.
Když jsme se loučili v nemocnici, nezapomněl požádat o políbení. „Slečno Benešová. To, že jste pěšky prošla Ameriku, je krásná věc….ale teda to líbání, tady máte velké rezervy,“ pravil pan doktor Stingl a ve mně hrklo. „Polepším se,“ slibovala jsem mu pokaždé!
Nikdy neřekl křivého slova. V každém z nás dokázal najít to nejlepší. Žena se s ním cítila obdivována. V jeho přítomnosti bylo nám všem dobře.
Zářil, měl ten zvláštní třpyt. Opravdu se třpytil, bylo to obrovským a laskavým srdcem.
Slíbila jsem, že na premiéru filmu si v prosinci vezmu ty nejhezčí šaty a budu se usmívat od ucha k uchu. Slib splním.
Pokaždé, když se budu cpát svíčkovou, vzpomenu si na Vás. Právě díky Vám jsem si ji tolik zamilovala. Při vzpomínce na Vás se budu vždy usmívat. Tolik jsem si přála, abyste nikdy nepřestal vyprávět.
Byl jste pro mě tím nejlepším učitelem, kamarádem a životním vzorem. Díky Vám jsem se na sobě naučila tolik pracovat.
Žil jste život na plné pecky a odešel jste jako PAŠÁK a LEGENDA. Milující a milovaný.
Vaše Monika Benešová.
