S jarním sluncem v zádech pleje Dominique stejně jako další zahradníci ručně zemědělský pozemek na předměstí Paříže. Jiní by možná tento úkol považovali za nevděčný, Dominique je ale za něj rád. ,,Předtím jsem byl bezdomovec,“ svěřuje se AFP.
,,Dlouho jsem žil na ulici,“ dodává dvaapadesátiletý muž klečící na poli ve Vauhallanu, v departementu Essone, kde na konci léta vyroste cibule a šalotka. ,,Prospělo mi mít práci, vracím se z daleka,“ říká s úsměvem muž, jehož vzhled stále částečně prozrazuje těžkost let strávených na ulici.
Stejně jako on se třicítka místních zaměstnanců pokouší o návrat do společnosti pomocí práce na komunitní zahradě Jardin de Limon, zeleninové biofarmě o rozloze sedm hektarů.
,,Máme tu i osoby, které strávily mnoho let na ulici nebo mají problémy se závislostí,“ popisuje Olivier Bruneau, jeden z vedoucích na pozemcích. Sedí na traktoru a stejně jako ostatní se podílí na pletí pozemku, zároveň ale dohlíží, aby se všichni chránili před sluncem.
,,Tito lidé bez sociálních vazeb potřebují opět začít pracovat. A to se hodí, protože my v šetrném zelinářství potřebujeme početnou pracovní sílu, ne nutně příliš kvalifikovanou,“ dodává Bruneau.
V úrodné oblasti kolem Vauhallanu zaměstnanci na částečný úvazek pěstují šedesátku odrůd zeleniny, která se spotřebuje v nejbližším okolí.
,,Je to velmi jednoduchá práce, základní. Jsme v kontaktu s půdou, s nebem, cyklem ročních období… Když je člověk trochu ztracený, tak podobná činnost pomáhá opět získat sebedůvěru,“ řekl AFP vedoucí zahrady Marc Brémont. ,,Sledovat jako roste zelenina, od výsadby po sklizeň, a prodat ji zákazníkovi, který se na vás usmívá, celý vděčný, to pomáhá vybudovat si nový život,“ dodává.
V několik stovek metrů vzdálených hangárech se zelenina prodává 500 předplatitelům, kteří každý týden zaplatí 11 až 18 eur (asi 280 až 460 korun). Odměnou jim je košík zeleniny a je to i dobrý skutek.
,,Spojujeme příjemné s užitečným: jíme dobré věci a podpoříme tuto iniciativu, která pomáhá lidem se začlenit do společnosti tím, že zaplatíme o něco víc,“ říká 64letý Fadi Raad, který bydlí nedaleko a pro svůj košík zeleniny si chodí každý týden už od roku 2017.
Na druhé straně, za pokladnou, stojí Catherine, které je 45 let a v roce 2019 přijela z Guineje.
,,Děláme tu od všeho něco. Starám se o pěstování zeleniny, o prodejnu,“ vysvětluje žena. ,,Je to má první práce ve Francii, tohle místo mi hodně dalo, dalo mi svobodu. Pomáhá mi integrovat se do francouzské společnosti, pomáhají mi tady s úřady,“ dodává Catherine.
Zaměstnanci, kteří tu zůstanou rok nebo dva, se tady učí francouzštinu a mají také podporu sociální pracovnice.
,,Pomáhají nám s papíry, sehnal jsem díky tomu bydlení,“ říká bývalý bezdomovec Dominique, který v minulosti využil i služeb katolické charity, kde se o zdejší farmě doslechl.
Zahrada Limon je veřejně prospěšná organizace, která na pozemcích nedalekého kláštera působí od roku 2012. Je součástí větší sítě – komunitních zahrad Jardins de Cocagne. Stovka ekologických farem ve Francii pomáhá lidem s návratem do společnosti. První z nich začala už v roce 1990.
,,Více než polovina zaměstnanců opouští zahradu se zaměstnáním nebo stáží, většina z nich udělala pokroky v sociální problematice,“ říká ředitel Marc Brémond.
,,Pro tyto lidi jsme jako záchranný kruh, na kterém si odpočinou, než se zase postaví na vlastní nohy,“ shrnuje Olivier Bruneau, stále na traktoru. ,,Pracujeme s živými organismy, ať už to jsou rostliny nebo lidé. Když vidím, jak odsud lidé odcházejí spokojení s časem, který zde strávili, plni naděje, mám pocit, že jsem dobře odvedl svou práci,“ dodává Bruneau.
Čtěte také:
- Dobrovolníci letos opět vyčistí řeku Sázavu a její břehy
- Běhejme a pomáhejme útulkům. Organizace pomohla tisícům zvířat a rozdělila mezi ně téměř 20 miliónů korun
- Ledecká je zpět. Fantastická Ester dojela v superobřím slalomu třetí
Zdroj: EKolist.
