Kanadská nezisková organizace se snaží o zákaz rybolovu u dna oceánů potahovými zátěžovými sítěmi, při kterém jako vedlejší efekt zahyne spousta podmořských živočichů. Zaměřuje se zejména na záchranu mořských koníků a potažmo udržení fungování oceánského ekosystému.

Jak se píše na webu CNN, tisíce rybářských lodí po celém světě každý den tahají po mořském dně obrovské zátěžové sítě, které po cestě chytají do pasti všechno živé. Skoro jedna čtvrtina roční světové produkce pochází z tohoto lovu u dna. Vědci proces označují jako „buldozerování“ dna oceánu. Metoda se používala už ve 14. století, v druhé polovině 20. století se díky technickému pokroku rozšířila z mělkých vod i do hlubokých moří.

Problematice se věnuje Amanda Vincent, profesorka Institutu oceánů a rybolovu na University of British Columbia v Kanadě. Po tři desetiletí zkoumá po celém světě mořské koníky a sleduje, jak moc ničivé je působení vlečných sítí používaných při rybolovu. „Představte si svůj oblíbený les a helikoptéry, které na něj shazují těžké sítě a odřezávají všechno, co jim přijde do cesty, orají půdu, zahubí každou včelu, motýla, ptáka, keř nebo medvěda,“ říká. „Na souši bychom to nedovolili ani na minutu, v oceánech se to ale děje každý den.“

Profesorka v roce 1996 založila projekt Seahorse, který dokázal zajistit ochranu mořských živočichů Mezinárodní unií pro ochranu přírody. Podle ní jde o milník v ochraně mořských koníků a dalšího mořského života. Zasloužila se také o odhalení obrovského celosvětového obchodu s mořskými koníky a její kampaň vedla ke globálnímu omezení obchodu s mořskými koníky. Teď chce dosáhnout zákazu lovu u dna.

Podle projektu totiž vlečné sítě při dně každý rok zachytí přes 70 milionů mořských koníků, což z rybolovu činí největší hrozbu pro tento druh. „Země jako Thajsko nebo Indie vyváží pět milionů mořských koníků ročně, to vám něco říká o rozsahu těchto operací vlečnými sítěmi při dně.“

Podle profesorky Vincent je jedním z nejúčinnějších způsobů, jak snížit škody, ukončení vládních dotací, které hrají významnou roli v podpoře tohoto odvětví. Bez nich by hlubinné vlečné sítě při dně nejspíš nebyly ziskové. Velkou naději vidí v globálních závazcích chránit 30 procent oceánu do roku 2030 zavedením chráněných mořských oblastí, kde bude rybolov přísně regulovaný nebo zakázaný.

I když jsou vlečné sítě při dně v současnosti největší hrozbou pro mořské koníky, stále víc je ohrožuje také ničení přirozeného prostředí a změna klimatu. „Oceán je pro nás vším – 99 procent prostoru na Zemi, kde je možný život, se nachází v oceánu,“ připomíná Vincent. „V podstatě používáme mořské koníky k záchraně moří. Pokud to uděláme pro tyhle podivné rybičky, uděláme mnoho pro celý oceán.“

Čtěte také:

Zdroj: Wave News.

Předchozí článekDivocí exmoorští koně pomáhají přírodě už na šesti místech Česka. Prohánějí se i Janovským mokřadem
Další článekMokřady a tůně na Podblanicku čeká obnova. Cílem je lepší zadržování vody v krajině

Komentáře

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno