Akashinga znamená v jazyce Shona „odvážná“. A přesně takové jsou strážkyně Akashinga v parku Phundundu Wildlife Area v údolí řeky Zambezi v Zimbabwe. Právě tady řádili kdysi pytláci. Pak přišly ženy – strážkyně.

„Je to jedno z nejnebezpečnějších povolání. Mohou zemřít. Stojí tam venku proti ozbrojeným mužům. Pytláci jsou odhodlaní zabít slony i toho, kdo jim zkrátka bude stát v cestě. Jediná věc, která jim stojí v cestě, jsou ony,“ skládá poklonu odhodlaným ženám bývalý australský voják Damien Mander, který ženy na toto povolání cvičí.

Každá žena-strážkyně musí mít náročný mentální a fyzický trénink s tou největší zátěží. „Tak dlouho jsme byli zaslepení naším egem, že jsme neviděli tu největší armádní sílu v přírodě. A tou je ženský instinkt,“ říká dále Mander. Ženy-strážkyně jsou odvážné, protože si v životě prošly mnoha těžkými zkouškami. Byly svědky velkého utrpení, ale i oběti domácího násilí.

Petronella Chigumbura je samoživitelka dvou dětí. Byla mezi prvními strážkyněmi, které se do projektu zapojily. Vyniká svými schopnostmi a dnes pomáhá s výběrem dalších strážkyň.

„Tak, jak miluji svoje děti, tak miluji i divokou přírodu. Pomohlo mi to vytvořit si silné pouto se zvířaty. Ženy Akashinga žijí s přírodou jako s rodinou. Máme mateřská a starostlivá srdce,“ říká Petronella.

„Musela jsem zatknout i jednoho svého příbuzného. Neměla jsem jinou možnost. Mojí nejvyšší prioritou je ochrana divoké přírody. Nechci vidět žádné zvíře trpět,“ dodává.

„Když jsme začali zvířata chránit, báli se nás. Mysleli si, že je zastřelíme. Neměli by trpět, nebo cítit bolest kvůli našim potřebám a přáním. Mají také estetickou, přírodní a uměleckou hodnotu. Zvířata jsou tak krásná. Teď už se v naší přítomnosti cítí bezpečně, vytvořily jsme s nimi velmi silné pouto,“ řekla Auxillia Hoto, jedna ze strážkyň.

Tyto ženy to nemají vůbec jednoduché. Setkávají se samozřejmě i s nepochopením a výhružkami. „Někteří nám říkají, že jako ženy, je nedokážeme zatknout. Že nám spálí naše domu, znásilní děti a zabijí rodinu,“ přiznala Petronella.

Mander si přesto vybírá jako strážkyně výhradně ženy. Většina lidí si se zbraní představí muže. Mander přirozeně nejdříve testoval mužské strážce. Ale roky výcviku ho přivedly k poznání, že ženy jsou pro tento druh práce vhodnější.

Říká, že šance, že ženy pytláci podplatí, je mnohem nižší. Celých 90 procent příjmů, které ženy dostanou v rozvojových zemích, proudí přímo k jejich rodinám. Zatímco v případě mužů, je to jen 35 procent, říká portál Shared.

Už jste četli?

Zdroj: National Geographic, Dobré noviny.

Předchozí článekVědci objevili vzácný druh bércouna. Přes 50 let byl na seznamu pravděpodobně vyhynulých živočichů
Další článek„Tady to máte!“ Psali jí, že se má přestat fotit, je prý moc ošklivá. Kritiky setřela jedinou odpovědí

Komentáře

Zadejte svůj komentář!
Zde prosím zadejte své jméno