Ptáci začínají zpívat každý den v přesném časovém pořadí. Ptačí koncert ještě před východem sluníčka svojí muzikou startuje rehek.
Ptáci nejvíce zpívají v období rozmnožování. Proto jich nejvíce můžeme slyšet na jaře a v létě. A převládají zpívající samečci, kteří si tak vymezují svá území a vábí samičky.
Na světě žijě přes 11 tisíc druhů pátků, které se liší i zpěvem. Jedno mají ale společné, téměř všichni štěbetají ráno.
Ale pozor, do koncertního sboru se přidávají různé druhy postupně. Koncert zahajuje svým štěbetání rehek, drozd a přidávají se vlaštovky. Jedno z největších sdružení na ochranu přírody v Německu NABU (Naturschutzbund Deutschland) vytvořilo interaktivní hodinky, které ukazují, kdy a jak dlouho ptáci zpívají.
Platí, že zpěváčci, kteří ráno začínají jako první, zpívají nejdéle. Během dne se kolem poledne zpěv téměř utiší, přičemž po poledni opět sílí. Zde je odkaz na přesné hodiny.
Bohužel jsou hodiny v němčině. Nicméně, zde je překlad pro Vás.
Rehek zahradní (Gartenrotschwanz): Vše odstartuje kolem 4:00 rehek zahradní, který se v polovině dubna vrací do Česka z afrických zimovišť. Rád se ubytuje v budce u Vás na zahradě, tu je však nutné pověsit až koncem dubna. Pokud visí budka od podzimu, obsadí ji nejspíš silnější sýkorky.
Rehek domácí (Hausrotschwanz): Původně obýval skalnaté oblasti, nyní ale často bere zavděk lidskými stavbami a potkáváme ho běžně i v okolí lidských sídel. Zpěv má několik částí a jednou z nich je skřípavý a vrzavý zvuk, který připomíná chůzi po štěrkové cestičce. Rehek je velmi „upovídaný“, ozývá se často i přes den a za soumraku.
Vlaštovka obecná (Rauchschwalbe): Zdržují se ve městech i na venkově. Zpěv přednášejí z elektrických a telefonních vedení a v těsné blízkosti svých hnízd. Je to jakési žvatlavé švitoření, které obsahuje i neladné až nemelodické zvuky. Celá směsice zvuků však zní mile a příjemně.
Drozd zpěvný (Singdrossel): Má jeden z nejběžnějších a nejznámějších hlasových projevů. Skládá se z různých trylků a pískání, které pták opakuje. Ozývá se téměř po celou hnízdní sezónu, nejvíce však po příletu našich hnízdních populací od poloviny dubna.
Červenka obecná (Rotkehlchen): Pak „rozlepí“ drobné očko červenka obecná, která patří mezi patnáct nejběžnějších českých ptáčků. V severské mytologii je považována za posla samotného boha blesků Thóra. Angličané zase tvrdí, že červenou náprsenku získala na Golgotě od Kristovy krve, když mu do ucha zpívala utěšující píseň.
Kukačka obecná (Kuckuck): Kukačka má mezi ptáky výjimečné postavení. Její hlas je snad nejznámějším ptačím hlasem vůbec – volání samce kukačky pozná každý. „Ku-kuk“. Samička zase vydává trylkující smích.
Pěnice černohlavá (Mönchsgrasmücke): Ptáček s krásným hlasem, který umí čistým flétnovým zpěvem mistrně napodobit kosa, drozda a další. Právě kvůli zpěvu byla pěnice v 18. i 19. století často chytána na lep čižbáři, kteří ji pak prodávali jako společníka do chalup i bytů. Lidově se ptákovi říkalo černohlávek a jeho dřívější popularitu dodnes dokládá často používané příjmení.
Strnad obecný (Goldammer): Strnadi obecní jsou vytrvalí zpěváci. Svou milou, leč poněkud jednotvárnou písničku samci přednášejí z vyvýšeného místa od února až do pozdního léta. Právě v době letních veder jejich zpěv zvláště vynikne, protože jiní ptáci v tuto roční dobu již umlkají.
Kos černý (Amsel): Pak se probudí kos černý. Pták s oranžovým zobákem žil hlavně v lesích, do měst začal migrovat až kolem roku 1850. Dnešní městští kosi jsou oproti lesním příbuzným mnohem drzejší, početnější, kvůli pouličním lampám rychleji dospívající a část z nich poslední desetiletí už města neopouští vůbec, díky hojnosti se tu naučili zimu přečkat.
Střízlík obecný (Zaunkönig): Dál poprvé zapěje střízlík obecný, jeden z nejmenších, ale zároveň nejhlasitějších českých ptáčků. Zavalitý střízlík se nejvíc bojí koček, lišek a kun. Své teritorium si v létě pečlivě hlídá, v zimě se však ptáčci tisknou k sobě, aby se zahřáli.
Budníček menší (Zilpzalp): Když se dá do zpěvu budníček menší, je ptačí kakofonie už v plném proudu.
Rádi ho mají zejména v okolí Moskvy, kde se živí komáry. Budníček hnízdí v trávě, samec na vejcích nesedí, ale houževnatě odhání predátory a kupodivu si troufne i na ty mnohem větší, například na sojku. Mláďata už po 19 dnech hnízdo opouští a rodina se rozpadá.
Pěnkava obecná (Buchfink): Je to nejhojnější evropský pták s populací asi 100 až 200 milionů. Pěnkavě stačí k životu pár stromů a území o velkosti 120 m², tedy jako větší byt. Zpěv pěnkavy obecné je všeobecně známý a tvořený řadou zvučných jasných tónů
Sýkorka modřinka
(Blaumeise): Drobná sýkorka (podstatně menší než vrabec) s nápadnou
azurově modrou čepičkou, modrými křídly a ocasem. Vyskytuje se v listnatých a
smíšených lesích, v alejích podél cest, v parcích, sadech a zahradách
Sýkora
koňadra (Kohlmeise): Hlas má proměnlivý, volání je rytmické. Ptáci dodržují
rytmus, ale sled, výšku a počet tónů obměňují, a tak vytvářejí řadu variant;
každá koňadra umí až 10 variant.
Budníček větší (Fitis): Vábí dvouslabičným stoupavým „hýit“. Zpěv se skládá z řady jednoduchých opakovaných melancholických hvízdavých zvuků, jejichž výška pozvolně klesá. Připomíná trochu pěnkavu obecnou.
Stehlík obecný (Stieglitz): Ozývá se často. Zpěv, přednášený z vyvýšeného místa, ze stromu či drátu elektrického vedení, tvoří hlavně švitořivé a cvrčivé prvky.
Špaček obecný (Star): Ptáčka popsal už v roce 965 arabsko-židovský cestovatel přicházející ze Španělska Ibrahím Ibn Jákob. „V zemi Slovanů se vyskytuje podivný pták, který je na hřbetě zelený a který opakuje vše, co slyší z hlasů lidí a zvířat. Někdy ho chytají a loví. Ve slovanském jazyce se nazývá sbá,“ dochoval se zápis v kronice. Název sbá však cestovatel zkomolil, ptáčkovi říkali naši předci špak.
Zvonek zelený (Grünfink): Dělá skutečně čest svému jménu – některé motivy jeho hlasu připomínají cinkání klasického zvonku, za okamžik zase drnčení elektrického zvonění.
Čtěte také:
- Dobrovolníci letos opět vyčistí řeku Sázavu a její břehy
- Běhejme a pomáhejme útulkům. Organizace pomohla tisícům zvířat a rozdělila mezi ně téměř 20 miliónů korun
- Ledecká je zpět. Fantastická Ester dojela v superobřím slalomu třetí
Autor: Monika Benešová
