Tatínek vstává do práce ve 4 hodiny ráno, aby co nejdříve mohl do porodnice za svými předčasně narozenými dvojčátky. Honzík i Tomášek se Janovi a jeho partnerce Marcele narodili s velkým předstihem, a musí proto zůstat v porodnici. Jan proto neváhá strávit s nimi každou možnou volnou chvilku, a to i v rámci tzv. klokánkování.
Dvojčátka se narodila předčasně ve 24 týdnu těhotenství. Sice jejich maminka Marcela měla bezproblémové těhotenství a do té doby nic nenasvědčovalo tomu, že by mělo dojít ke komplikacím. Jenže jednou šli s Janem na procházce lesem, když na ni přišly nesnesitelné bolesti. Nasedli proto do auta a odjeli do příbramské nemocnice.
Lékaři velmi rychle poznali příznaky předčasného porodu, rozhodli proto o rychlém převozu do pražské porodnice k Apolináři. „Tam se porodníci pokoušeli vyvolat porod přirozenou cestou, ale nešlo to,“ řekl pro Blesk. Chlapci Honzík (690 gramů) a Tomášek (650 gramů) přišli na svět císařským řezem 27. září.
Předčasný porod měla podle lékařů vyvolat náhlá a nenápadná infekce, které by si například zdravý člověk ani nevšiml. „Ale bohužel na tom těhotenství se to projevilo,“ řekl. Rodičům následně lékaři řekli, že včasný převoz do pražské porodnice zachránil dětem život.
„První dny byly pro nás všechny nesmírně náročné. Člověk nevěděl co a jak,“ pokračoval Jan. Marcela za nimi nemohla jít, protože se zotavovala po operaci. Proto Jan docházel za dětmi každý den. Císařský řez bohužel nebyla jediná operace, která rodinu čekala. Tomášek musel podstoupit operaci bříška, protože mu špatně fungovala střeva. Teď už naštěstí vše funguje, jak má, a oba chlapečci zdárně nabývají na síle i hmotnosti.
„První měsíc jsem mohl být s kloučky díky týdnu otcovské dovolené a shovívavosti zaměstnavatele velice intenzivně. Teď do práce chodím, ale i z ní se za nimi velmi těším. Když mohu, nevynechám jedinou příležitost, abych se za nimi vypravil a mohl si je pochovat. Buď já, nebo jejich maminka,“ uvádí hrdý tatínek, který do Prahy dojíždí z Dobříšska.
Do zaměstnání, ve kterém se živí jako kvalitář ovoce a zeleniny, vstává ve čtyři hodiny ráno, aby se mohl po práci v stále ještě rozumný čas před setměním stavit v porodnici, kde jeho chlapečci kvůli předčasnému porodu setrvávají v inkubátorech. „Měli by tam zůstat ještě zhruba měsíc a půl,“ vysvětluje Jan, který dodává, že vlastní děti jsou pro něj vším. „Myslím, že každý chlap, každý otec by chtěl být se svými dětmi, co nejvíce to jde.„
Právě otcovským klokánkováním jednoho z dvojčátek na sebe strhl Jan pozornost na sociálních sítích, kde jeho příběh uveřejnila Gynekologicko-porodnická klinika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy (LF UK) a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze (VFN). „Ještě před několika lety bylo otcovské klokánkování poměrně vzácné. Dnes už je to poměrně často vídaný postup, zejména v případě dvojčat,“ uvedl Antonín Pařízek, vedoucí lékař Perinatologického centra Gynekologicko-porodnické kliniky.
„Tato metoda přináší řadu pozitivních faktorů pro předčasně narozené děti. Podle lékařů mají klokánkované děti stabilnější srdeční činnost, lépe dýchají, mívají menší výkyvy tělesné teploty, bývají klidnější a lépe spí. Prokázalo se navíc, že mají méně infekčních komplikací,“ uvádí lékař.
Jan se při něm uvelebí do křesla a sestřičky mu na holou hruď podají buď Honzíčka, nebo Tomáška, které Jan nakrmí mlíčkem ze stříkačky a nechá je na sobě také vyspat. „Po krmení by se s nimi totiž nemělo hýbat,“ vysvětluje tatínek, kterého na možnost klokánkování upozornil nemocniční personál. „Jsou tu opravdu skvělí lidé. Klobouk dolů před tím, co dělají pro druhé. Trpělivě pomáhají, uklidňují, poradí,“ vzdává hold sestřičkám a lékařům u Apolináře.
Délka klokánkování je individuální. Nejméně takhle ale tráví alespoň dvě hodiny. „I když se to na první pohled nezdá, klokánkování je pro ženu velmi fyzicky i duševně náročně. Maminka je často nucena hodiny a hodiny trpělivě v klidu sedět blízko inkubátoru s napojením na přístroje pro pomoc při dýchání dítěte,“ upozorňuje Pařízek. „Proto v posledních letech začínají s touto metodou svým předčasně narozeným dětem pomáhat i otcové.“
Jan si na nepohodlí nestěžuje ani v nejmenším, byť zůstat nehnutě několik hodin v kuse není úplně komfortní. „Ale kdybych věděl, že jim to pomůže, strávím s nimi takto klidně i 10 hodin,“ vysvětluje s tím, že jak byli po porodu drobní a nedovyvinutí, směl na ně tehdy pouze opatrně pokládat ruku. „Je to skvělý nepopsatelný pocit mít je takhle u sebe, moci je hladit a zahřát a přitom vnímat, že dýchají, že vůbec existují,“ těší tatínka, který se nemůže dočkat, až si chlapečky s partnerkou odvezou domů.
Co je klokánkování?
To je metoda, která se využívá především pro předčasně narozená miminka,“ uvádí lékař. „Dítě je opakovaně a delší dobu přikládáno přímo na tělo matky nebo otce, kůží na kůži. Přímý a velmi těsný tělesný kontakt dítěti simuluje bezpečné prostředí dělohy, ze které se dostalo předčasně na svět, cítí teplo matčina těla, slyší tepání jejího srdce. A protože poloha dítěte připomíná proces dozrávání narozeného mláděte klokana, byla tato metoda pojmenována klokánkování,“ dodal Antonín Pařízek, vedoucí lékař Perinatologického centra Gynekologicko-porodnické kliniky.
Čtěte také:
- Dobrovolníci letos opět vyčistí řeku Sázavu a její břehy
- Běhejme a pomáhejme útulkům. Organizace pomohla tisícům zvířat a rozdělila mezi ně téměř 20 miliónů korun
- Ledecká je zpět. Fantastická Ester dojela v superobřím slalomu třetí
Zdroj: Blesk.cz
