Katarína Linczényiová, freediverka s autoimunitním onemocněním kloubů. Dívka, která se navzdory své nemoci ponořila do 85 metrů a drží tak Slovenský národní rekord.
V 8 letech si dívka z Bratislavy prohlížela rozhovor s dobrodruhem, který sám přešel Aljašku. Pro malou holčičku se stal hrdinou, snila o tom, že i ona bude takový objevitel. V 9 letech Katarínu vzal tatínek na ostrov Kypr a právě tady se začal psát příběh. Příběh s velkým P. Malé děvčátko se poprvé s přístrojem ponořilo do dvou metrů, v té chvíli se Katarína do moře doslova zamilovala.
Ve dvanácti letech si našetřila na svoje první ploutve a na svůj první potápěčský kurz. Těšila se na všechno, co přijde. Jenže v 17 letech se život Kataríny otočil. Od bolesti kloubů, hlavně kolen, nemohla spát… ani chodit, bolest cítila 24 hodin denně. Nemocnice se stala jejím druhým domovem. Jednoho pochmurného rána jí lékařka sdělila diagnózu. Autoimunitní onemocnění kloubů a to v podstatě znamenalo, že pokud se stav nezlepší, Katarína do dvou let skončí na vozíčku. Dospívající dívka se stala závislou na lécích proti bolesti. Sen se rozplynul.
Ikdyž ne tak úplně. Katarína cítila, že musí pryč a odjela na Kanárské ostrovy. Uprostřed Atlantiku se na jeden nádech poprvé ponořila do hloubky. Cítila neuvěřitelný klid. Když se vynořila, potápěči jí řekli, že byla v hloubce 45 metrů a to bez jakéhokoliv tréninku. Tenkrát se v křehké dívce probudila její síla. Cítila znovu tu dětskou radost…přitom ještě před 5 minutami byla psychicky i fyzicky zdevastovaná. Probudila v sobě vášeň.
Uběhly dva roky tréninku a Katarína se s monoploutví potopila do 85 metrů! Trhla Slovenský národní rekord. Byl to v roce 2013 třetí nejhlubší ženský ponor v této disciplíně na světě. V tréninku se tato křehká dívka dokonce na jeden nádech potopila do 93 metrů.
Hluboký ponor.
Když se Katarína připravuje na hluboký ponor, leží na hladině a soustředí se pouze na svůj dech. Tělo je v absolutní psychické i fyzické relaxaci. Jeden hlavní nádech, aby svému tělu dala co nejvíc kyslíku, pak se ponoří. Srdce se zpomalí ze 70 úderů – na 40 až 30 úderů za minutu. Krev se z rukou a nohou přesune k orgánům, které bez kyslíku nevydrží. Necítí žádnou potřebu se nadechnout.
Freediverka má při ponoru před sebou hlavní bílé lano, se kterým je spojená lankem okolo jejího zápěstí. S přibývající hloubkou zároveň ubývá světla. Pro Katarínu v takové hloubce neexistuje dobré…ani zlé. Neexistuje včerejšek…ani zítřek. Existuje jen moment a v tom Katarína vidí krásu, žije ze sekundy na sekundu. Odevzdává se vodě, nechává se jí objímat.
Když se podívá doprava, doleva, nahoru a dolů, všude je modrá. Katarína cítí lásku k moři, v hloubce prožívá pokoj a klid.
Poslání
Podle Kataríny je freediving záležitostí především hlavy. A nejen freediving. „Pokud dokážu změnit myšlenku… z nedokážu to, na myšlenku dokážu to a udělám to s vášní, mám nejdůležitější předpoklad, abych změnila nemožné na možné. Čaj je nejdůležitější komodita, kterou máme, protože čas nedokážeme vytvořit. Přežít ho v neštěstí je mrhání, štěstí je volba.“
Úvodní fotka: StockSnap.
