Minulý týden ve středu zasáhla cestovatelskou komunitu smutná zpráva. Odešla legenda. Cestovatel, spisovatel, etnolog, gentleman a indiánský náčelník. Pan doktor Miloslav Stingl.
Česko zůstalo v šoku a truchlilo.
Ovšem cestovatelé se spojili a vymysleli neobyčejnou jízdu. Pan doktor Stingl navštěvoval ty nejvzdálenější kouty světa. Kvůli uzavřeným hranicím sice nemůžeme do zahraničí, ALE to nás nezastavilo. Kapitán Štěpán Rusňák se spisovatelem Adamem Chroustem naplánovali cestu po stopách velkého náčelníka Okimy.
To znamená.
Právě díky uzavřeným hranicím se sešla fantastická parta desítek cestovatelů. Jirka Kolbaba, Jakub Vágner, Josef Formánek, Karel Wolf, Láďa Zibura, Petr Horký, Jan Révai a spousta dalších.
Lidé, kteří milovali Miloslava Stingla. Lidé, kteří mu chtějí vzdát hold tím, co náš Míla měl nejraději, cestováním.
Plán zněl jasně. Dva dny, přes 2000 kilometrů po celém Česku, návštěva nejvzdálenějších bodů republiky a významných míst zapsaných v srdci našeho náčelníka.
Jak to bylo prakticky?
V úterý se v Českém Krumlově sjela téměř dvacítka aut a několik motorek. Legendární auta, která procestovala prakticky celý svět.
Ještě v Českém Krumlově nás na náměstí čekalo vedení města, fanoušci pana doktora Stingla a dokonce Schwarzenberská garda. Ta nás přivítala slavnostní fanfárou.
A teprve v té chvíli mi to došlo.
Skutečně vezeme odkaz našeho milovaného Miloslava. Předáváme ho dál. Dojemné proslovy vehnaly slzy do očí hned několika lidem (nebo alespoň mně).
Ještě ten večer jsme dobyli nejjižnější bod Česka. Pan doktor Stingl byl vyhlášených labužníkem, jeho svíčková se šesti proto nesměla chybět.
Nejzápadnější a nejsevernější body Česka jsme zdolali hned druhý den. Rodné město Bílina nás uvítalo s otevřenou náručí v čele s paní starostkou Zuzanou Schwarz Bařtipánovou.
Velké překvapení přišlo ve středu večer. Rozbaloval se jeden z posledních kufrů indiánského náčelníka. Adam Chroust v roce 2016 vydal Biografii cestovatelské legendy Miloslava Stingla. Součástí bylo také rozbalení všech 280 kufrů (Miloslav je totiž po cestě nikdy nevybaloval). Vlastně ne, jen 287 kufrů. Ty poslední totiž schovávají pro speciální chvíle a jedna taková přišla ve středu. Listovali jsme pasem a zjistili, že kufr je z cesty v roce 1996. Slzíme (já teda určitě).
Poslední den byl ve znamení dalšího oblíbeného jídla pana doktora, smažák s hranolkama a kupou tatarky. Někteří z nás se sotva dokoukeli k autům a navštívili poslední, nejvýchodnější bod.
Mezitím jsme se pozdravili s Karlem Lopraisem a životním zážitkem bylo setkání s Miroslavem Zikmundem. Legendární cestovatel, který letos oslavil už 101 narozeniny, nás přišel osobně pozdravit a většina z nás se nezmohla ani na slovo. Miroslav se na nás culil od ucha k uchu a měl radost. Všichni ji máme, zase slzíme (nebo alespoň já)
Cesta končí…nebo začíná?
Cestu slavnostně končíme v Číhošti, uprostřed České republiky. Naše cesta končí. Dojetí střídají úsměvy při vzpomínkách na našeho Mílu.
Pan doktor Stingl opět dokázal nemožné! Jeho síla nás spojila.
Jeho třpyt s námi bude napořád. Je tu s námi.
Náš náčelník Malý velký Okima! Miloslav Stingl, milující a milovaný.
Nad všemi národy je LIDSTVÍ!
Děkujeme.
